Vysoké Tatry - podnebí

19.1.2010

Meteorologický výzkum

Vysoké Tatry – podnebí

Z 87 meteorologických a klimatických stanic na Slovensku dosahuje nejnižší průměrnou roční teplotu Lomnický štít –3,8 °C . Nejvyšší průměrná teplota byla naměřená v Liptovském Mikuláši 7,0 °C, tedy rozdíl o více jak 10 °C. Podle měsíčních průměrných teplot je na Lomnickém štítě rozdíl mezi nejteplejším a nejchladnějším měsíce (únor a červenec) 16,2 °C, zatím co v Liptovském Mikuláši je tento rozdíl 21,2 °C.

V kotlinách se kontrast podnebí zvyšuje v důsledku výskytu podzimních a zimních inverzí, které v zimě ochlazují překrývající se části zemského povrchu. Mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem je výškový rozdíl 938 metrů, rozdíl průměrných lednových teplot je však jen 1,2 °C. V zimě často vznikají povětrnostní situace, při níž je na slunečném Skalnatém plese i o 10 °C tepleji než v Popradě ponořeném do mrazivé inverzní mlhy.

Meteorologický výzkum Tater

Nejstarší písemnosti komentující povětrnostní události v Tatrách pocházejí z 18. století. Systematické meteorologické pozorování začalo až v šedesátých letech 19. století v rámci budování pozorovacích stanic Ústředního meteorologického ústavu se sídlem ve Vídni po celém území Rakouska-Uherska. První dvě meteorologické stanice v Tatrách začaly pracovat v polském Poronině a v Zakopanem v roce 1867. Na jižní straně Tater jsou nejstarší zachované záznamy meteorologických pozorování ze Starého Smokovce. Významné meteorologické pracoviště vznikla současně s vybudováním visuté lanovky na Lomnický štít v době druhé světové války. Meteorologická stanice na Lomnickém štítě je nejvyšší na Slovensku.

Nejen teplotně, ale i srážkově je región Tatry v rámci Slovenska extrémní. V prostorovém rozložení srážek ve vnitř této oblasti můžeme nanejvýš pozorovat velké rozdíly. Množství srážek se mění z místa na místo v závislosti nadmořské výšky. Všeobecně pletí, že se stoupající nadmořskou výškou se zvyšuje i hodnota ročního úhrnu srážek. Výškový rozdíl mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem (938 m.) se projevuje v nárůstu průměrného ročního úhrnu srážek o 547 mm.

Další důležitý faktor je, že takřka 2000 metrů vysoká bariéra Tater stojí v cestě hlavním dešťonosným prouděním, které přichází od západu a severozápadu. Na opačnou stranu Tatry vrhají srážkový stín , díky čemu se Popradské a Hornádské kotlině nedostává tolik srážek. I když Zakopané a Tatranská Lomnica leží ve stejné nadmořské výšce, v Zakopaném spadne za rok průměrně o 300 mm srážek více. V Popradě je průměrný roční úhrn srážek 608 mm, v Levoči klesá pod 600 mm.

Nejvíce srážek dostávají Vysoké Tatry. Na Lomnickém štítě je průměrný roční úhrn srážek 1561 mm. V tatranských dolinách dosahují srážky hodnoty nad 2000 mm ročně. Nejdeštivější jsou lokality ve Velké Studené dolině a u Zbojnické chaty. Nejvlhčím měsícem v roce je červenec, nejméně srážek má únor. Ve vyšších polohách Tater se projevuje tzv. dvojitý chod srážek s hlavním letním a podružným prosincovým maximem. Mezi nimi je hlavní podzimní srážkové minimum, podružné se vyskytuje v březnu.

Pro počasí v Tatrách je charakteristická nestálost. Povětrnostní situace se někdy změní za pár minut. V létě proměnlivost počasí způsobuje intenzivní bouřková činnost, která se vyskytuje zhruba od června do srpna. Dopolední slunečné počasí se okolo oběda často změní na intenzivní bouřku se silným deštěm. Nejstabilnější počasí se dá v Tatrách očekávat na podzim v době babího léta. Vyznačuje se ustáleným suchým a poměrně chladným počasím. Babí léto se vyskytuje prakticky každoročně na konci září a v říjnu.

Zimní, respektive letní chod počasí v tatranské oblasti ovlivňuje délku trvání slunečního svitu v pohoří a v kotlině. Po dobu zimních inverzí dostávají tatranské vrchy více slunce než kotliny. Například v lednu má Lomnický štít průměrně 137 hodin slunečního svitu, ale v Popradě je to pouze 95 hodin. Sluneční svit v zimě nejvíce chybí tatranským dolinám. U Zbojnické chaty jsou bez slunce takřka celý prosinec díky oblačnosti a dlouhým stínům okolních hřebenů. V létě nastává opačná situace. Letní proudění vzduchu často zahaluje tatranské štíty do mračen, zatímco v Popradě nebo Štrbě je jasno.

Charakteristickým znakem klimatu Tater je větrnost. Silný vítr velmi často znepříjemňuje pobyt nad horní hranicí lesa a někdy se mní i v prudkou vichřici.