Válka v Sextenských Dolomitech

23.12.2009

Válka - Dolomity, Alpini, Tyrol, Pfannspitze, Kreuzbergass, Elferkofel, Drei Zinnen, Monte Piano, Monte Cristallo, Drei Zinnen Hütte Sepp Innerkofler

Válka v Sextenských Dolomitech

Počátky sahají do období 1. světové války, kde se Itálie zprvu tvářila jako neutrální země, ale později vypověl italský král svazkovou smlouvu a několik dní nato i válku Rakousku-Uhersku. Brzy však byly všechny strategické vrcholy, horské hřebeny a sedla obsazeny bránícími se Rakušany. Tato specifická horská válka byla vedena jak v údolích, tak i přes horské pozice. Proti sobě v té době stály speciálně cvičené oddíly a sice na italské straně to byly oddíly Alpini. Na druhé straně stála zemská císařská obrana Tyrol s nejlepší výstrojí i žoldem.

Tyrolská horská fronta vykazovala vzdušnou čarou více než 350 km. Začínala na vrcholu Pfannspitze v Karnišských Alpách a vedla přes sedlo Kreuzbergass napříč Sextenskými Dolomity a dále k vrcholům Tofan. Odtud pokračovala jihozápadně až na Monte Pasubio. Obě strany se skvěly na začátku války vynikajícími vojenskými výkony a strategií.

V oblasti Sextenských Dolomit probíhala vojenská linie od sedla Kreuzbergpass přes vrchol Rotwandspitze k masivu Elferkofel a přes Oberbachernspitze na Paternkofel. Přes sedlo Toblinger Riedl a Schwabenalpenkopf pokračovala fronta Monte Piano a na Monte Cristallo. Zhruba šest měsíců byly o každý úsek a pozici sváděny tvrdé boje a Italové tak nemohli sestoupit k údolním pouicím. Rakouské zásobování bylo zajišťováno údolími Höhlenstein, Rienztal, Innerfeldtal a také údolími Fischleintal, Altsteintal. V průběhu války vstupovaly stále větší oddíly s materiálním a technickým vybavením do údolí Vordergrund. Kvůli tomu zde bylo vystávěno mnoho válečných cest pro zásobování vojska. Do nepřístupných příkrých oblastí byly zásoby dopravovány lanovkou a nebo i nosiči. Tvrdé horské podmínky, zvláště sněhové a kamenné laviny, zde často způsobovaly na obou válčících stranách větší ztráty než které vznikly samotným bojem.

Během války byly zpřístupněny do té doby neznámé úseky hor. Na konci května 1915 byl Paternkofel (2744) ve skupině Drei Zinnen obsazen Italy. Známý horský vůdce a chatař na chatě Drei Zinnen Hütte Sepp Innerkofler dostal za úkol prozkoumat situaci na vrcholu. Byl však objeven a v noci ze 3. na 4. července 1915 bez milosti zastřelen. Následně byl nouzově Italy pohřben na vrcholu. Po ukončení války bylo jeho tělo exhumováno a jižní stěnou byly jeho ostatky spuštěny lanem do údolí. Pohřben byl se ctí na hřbitově v Sextenu. Tento vrchol zůlstával nadále pro obě strany strategicky důležitý. Italové si zachovali přístup k planině okolo masivu Drei Zinnen.

Celé frontové území Sextenských Dolomit bylo znetvořeno tválečnou činností a budováním válečných staveb jako byly zákopy, podzemní kryty, podzemní vojenská postavení, tunely ve skále apod. Hloubeny byly i sněhové tunely a vzhledem k vysoké četnosti lavin, zde rovněž docházelo k velkým obětem na životech. Zima zde byla obzvláště krutá a došlo zde i důsledkem prudkých bouří k zafoukání frontové linie.

Tehdejší vojáci se zde tedy potýkali hned se dvěmi protivníky, nepřítelem z masa a kostí a s nepřítelem, kterým byla samotná příroda a její temná stránka se svými živly.

I když Monte Piano bylo z globálního válečného hlediska jen nepatrný dolomitský blok, jeho náhorní plošina představovala asi vůbec nejdůležitější místo na frontovém úseku kolem Drei Zinnen. Odtud totiž bylo možné ovládat polohu nad údolím Höhlensteintal. Höhlensteintal byl totiž přístupovým údolím do Toblachu a tím také do strategického údolí Pustertal. Tato oblast byla na začátku války obsazena italskými oddíly Alpini, které však zůstávali stále na místě a nepostupovali. O vrchol Monte Piano byly sváděny neustálé boje se střídavými úspěchy na obou stranách. Počátkem listopadu 1917 opustily obě armády Monte Piano a o rok později se rakousko-uherská vojska vzdala. Mnozí z vojáků, padlých v této válce, je dodnes pohřbeno v oblasti Sextenských Dolomit.