Tatry a člověk

20.1.2010

Tatranské osady, Tatranské chaty, Tatranští horští průvodci,

Tatranské osady

Až do konce 18. století zůstalo pohoří téměř neobývané. Nacházely se zde pouze sezónní příbytky pastýřů a havířů. První vlaštovkou se stala Starý Smokovec, založený v roce 1793 u pramene kyselky na panství hraběte Štefana Csákyho. Dlouho byla jediná, když nepočítáme obec Ždiar na úpatí Beliankých Tater. Rozvoj dalších tatranských osad výrazně urychlily výstavba železnice. Zvýšila se návštěvnost Tater až šestinásobně a urychlilo se budování osad. Postupně byly založeny osady : Štrbské pleso, Nový Smokovec, Dolný Smokovec, Tatranské Matliare, Vyšné Hágy a Tatranská Lomnica. V roce 1900 už byla všechna tatrynská zařízení dohromady ubytovat až 2300 hostů.

Tatranské chaty

Už před rokem 1900 začali lidé masověji navštěvovat vysokohorské prostředí Tater. O rozvoj turistiky se zpočátku staral Uhorský karpatský spolok, nejstarší turistická organizace v Uhersku. Organizovala budování turistických stezek a horských chat. První vlaštovkou mezi chatami byla dodnes stojící Rainerova chata, postavena v roce 1863 v blízkosti Hrebienka. Zájem potenciálních provozovatelů chat však směřoval do výše položených oblastí pohoří. Postupně vznikaly turistické chaty u Zeleného, Velického a Popradského plesa. Významným počinem bylo otevření Téryho chaty v roce 1899 v Malé Studené dolině. Byla prvním turistickým objektem v nadmořské výšce nad 2000 m.n.m. Dodnes je nejvýše položenou tatranskou chatou s celoročním provozem. Ještě výš se nachází chata pod Rysy, postavená v roce 1933, která se však využívá jen o období letní sezóny. Kromě objektivních těžkostí se zásobováním byl a je pro tatranské vysokohorské chaty největším nebezpečím nekontrolovatelný oheň.

Tatranští horští průvodci

Turisté kdysi přijížděli do Tater bez mapy a vědomostí o tatranských poměrech. Byli odkázáni na služby místních horských průvodců. Nejlépe se na tuto práci hodili pytláci, pastýři a hledači pokladů. V Tatrách vyrostly celé dynastie tatranských horských průvodců. K nejznámějším patřili Gasienicovi, Sieczkovi, Tatarovi a Walovi. Uznávaným horským průvodcem se stal známy javorinský pytlák Jonek Lysý. V 19. století se služba vůdců dostala pod působnost turistických organizací. Uherská královský spolek začal školit první zájemce, způsobilé k poskytování služeb tatranských horských průvodců. V této činnosti úspěšně pokračoval Klub československých turistů, v jehož rámci v roce 1923 vytvořil Zbor tatranských vodcov z povolania. Dnes je využívání horských průvodců povinné v případě organizování turistických a horolezeckých výprav do míst, ke kterým nevedou značené turistické cesty. Bez služeb průvodce se například nesmí vystoupit ani na nejvyšší horu Tater – Gerlachovský štít.