Slovenský ráj

16.3.2010

Národní park Slovenský ráj

Slovenský ráj se nalézá se na východním okraji středního Slovenska v sousedství Národního parku Nízké Tatry. Na rozdíl od něho má však podstatně jiný charakter krajiny. Jeho rozloha je 198 km2 (ochranné pásmo 130 km2). Jádrem Slovenského ráje je vápencová náhorní plošina s nadmořskou výškou 800–1200 m, kterou přítoky Hornádu a Hnilce rozčlenily na plošinné vrchy (Ondrejisko 1270), horské úvaly vybíhající z hlavního hřebene na sever a severovýchod a soustavu planin (Glac, Geravy), oddělených hluboko zaříznutými kaňonovitými údolími. Na mírně zvlněném povrchu planin se vyskytují různé krasové útvary (propasti, škrapy, jeskyně). Obvodové stráně planin tvoří 60 až 200 m hluboké, místy jen několik metrů široké, těžce přístupné soutěsky (Sokol, Malý Sokol, Sokolí dolina, Malý a Velký Kysef, Suchá Belá, Piecky aj.). Jejich dno často zdobí soustava vodopádů a chaotických skalních útvarů. I proto se první přechod přes jednu z nejkrásnějších soutěsek Slovenského ráje uskutečníl až roku 1907. Mezi rozsáhlými podzemními krasovými systémy vzbuzuje největší pozornost turistů Dobšinská ladová jaskyňa na úbočí vrchu Duča (1141 m), jejíž výzdobu tvoří rozmanité ledové formy různé velikosti, tvaru a síly. Průměrné lednové teploty kolísajíod –7°Cdo –3°C, červencové od 12°C do 18 oe. Ročně tu spadne 700–1000 mm srážek a sněhová pokrývka zůstává místy až 130 dní. Kromě svérázných povrchových tvarů, které reprezentují kaňony malých potoků, ale i neobyčejně atraktivní, asi 16 km dlouhý, místy až 150 m hluboký průlom Hornádu, patří k cenným přírodním zvláštnostem národního parku jeho, na středoevropské poměry velmi zvláštní, rostlinný kryt.

Charakteristická je inverze vegetačních pásem. Na dně chladných, vlhkých a neosluněných roklin rostou horské až vysokohorské druhy vegetace. Naproti tomu na výše položeném, teplejším a sluncem víc ozářeném, ale velmi různorodém povrchu planin je 'rozšířeno teplomilné a suchomilné rostlinstvo. Slovenský ráj patří k významným, sezónně navštěvovaným turistickým oblastem Slovenska. Vstup do jeho neosídleného vnitrozemí umožňuje více středisek, vybudovaných na severním (Hrabušice-Podlesok, Smižany-Cingov) a jižním okraji (Stratená, Dedinky). Hlavnim úkolem národního parkuje ochrana jeho křehkých geomorfologických a botanických zvláštnosti. Požár, který roku 1976 zasáhl soutěsku Kysef, způsobil škody, na jejichž nápravu bude potřeba čekat několik desetiletí.

© Jakub K.