Silvretta

12.1.2010

Silvretta, Piz Linard (3 411 m), Fluchthorn (3 398 m), Grosser Piz Buin (3 312 m), Verstanklahorn (3 297 m), Piz Fliana (3 281 m), Kleiner Piz Buin (3 255 m), Silvrettahorn (3 244 m), Chapütschin (3 232 m), Augstenberg (3 228 m), Schneeglocke (3 223 m),

Silvretta

Oblast skupiny Silvretta se rozkládá na rakouském a švýcarském území. Většina nejvyšších vrcholů masivu Silvretta leží na hlavním alpském hřebenu. Tento hřeben tvoří zároveň hranici mezi oběma státy. Severní hranici Silvretty tvoří v úseku sedlo Zeinisjoch – městečko st. Gallenkirch údolí Montafon. Pokračováním S hranice Silvretty k V v úseku sedlo Zeinisjoch – městečko Ischgl je údolí Paznauntal.Tato údolí oddělují masiv Silvretty od severně ležící alpské skupiny Ferwallgruppe. Západní ohraničení Silvretty a zároveň oddělení od Z ležícího Rätikonu tvoří údolí Gargellental, sedlo Schlappiner Joch a švýcarské údolí Schlappintal do městečka Klosters. Od V je Silvretta údolím Firnbertal, sedlem Firnberpa (2608 m) a švýcarským údolím Val Sinestra až do střediska Ramosch oddělena od skupiny Samnaungruppe. Jižní hranice této skupiny leží ve Švýcarsku a probíhá z Klosters k V nejprve údolím potoka Lanquart (údolí Monbiel), dále údolími Vereina Tal, Susser Tal a Val Sagliains do údolí Unterengadin (údolí říčky En). V tomto úseku je Silvretta oddělena od skupiny Albulagruppe. Pokračováním J hranice skupiny Silvretta je údolí Unterengadin a to mezi městečky Susch – Arden – Scuol – Ramosch. Toto údolí odděluje v této části masiv Silvretta od masivu Sesvennagruppe. Hlavní alpský hřeben probíhá v tomto masivu ze Z ležícího sedla Schlappiner Joch přes vrcholy Rotbuhel Spitze, Westliche Plattenspitze, Grosser Litzner, Silvrettahorn, Grosser Piz Buin, Dreilánderspitze a Fluchthorn na sedlo Firnberpass.

Geologie, stavba hor – Silvretta

Masiv Sivretty se rozkládá na ploše cca 900 km2. Polovina tohoto území leží v Rakousku a druhá polovina ve Švýcarsku. Stavebním prvkem masivu Silvretta jsou krystalické horniny – jednoznačně převládá rula v mnoha svých podobách a břidlice. V masivu Silvretty se týčí přes 50 třítisícových vrcholů a 120 menších ledovců. Většina nejvyšších vrcholů leží v oblasti hlavního aplského hřebenu. Nejvyšší vrchol Piz Linard, 3411 m, leží ve Švýcarsku na pobočném J hřebenu, který vybíhá z vrcholu Signalhorn. Zalednění této horské oblasti není zanedbatelné, i když zde ležící ledovce jsou většinou s malým povrchem. Ledovců je okolo 120, jejich dnešní celková plocha obnáší 5000 ha. K největším ledovcům patří Silvretta Gletscher a ledovec La Cudera, které se rozkládají na J straně alpského hřebenu a ledovce Jamtal Ferner, Vermunt Gletscher a Ochsentaler Gletscher na severní straně horstva v Rakousku.

Oblast Silvretty je odvodňována mnoha horskými potoky a říčkami. Na rakouské straně odvádí říčka 111 vody do Rýna. Přítoky této říčky jsou potoky Kromer Bach, Garnera Bach a Suggadin Bach. Naproti tomu říčka Trisanna se svými přítoky Zeinis Bach, Jarnbach, Larain Bach a Firnber Bach odvádí vody ze severních úbočí Silvretty do Dunaje. Vodní rozhraní mezi těmito dvěma evropskými veletoky na rakouské straně tvoří sedlo Bieler Hohe (2 000 m).

Vody z J úbočí Silvretty do Rýna odvádí říčka Landquart a její četné přítoky, z nichž nejvýznamnější jsou potoky Schlappin Bach, Seebach, Verstankla Bach a Vereine Bach. Do Dunaje odvádí vody z jižních úbočí Silvretty řeka En. Její největší přítoky z popisované oblasti jsou Lavinouz, La Clozza (údolí Val Tuoi), Tasnan (údolí Val Tasna) a Brancla (údolí Val Finestra). V celé oblasti se vyskytuje několik horských jezer a to jak na rakouské straně masivu (Ganda See pod vrcholem Madrisa, Vallula See, jezera v uzávěru údolí Jamtalhutte), tak i na švýcarské straně (Huner See, Schotten See, Seetal See a jiná). Především na rakouské straně je několik uměle vybudovaných vodních nádrží s energetickým využitím. Největší toto jezero je Silvretta-Stausee v okolí horského sedla Bieler Hahe. Dalšími takovými vodními nádržemi jsou Vermunt-Stausee a jezera v údolí Montafon nad Gaschurnem.

Fauna, flora, podnebí – Silvretta

Les roste v oblasti Silvretty smíšený a to jak na rakouské straně, tak i na švýcarské straně. Horní hranice lesa bývá okolo 2 000 m, na mnohých místech jsou lesní partie i ve vyšších polohách. Nad hranicí lesa se vyskytují horské louky s bohatou alpskou květenou. V zoně nad 2 500 m, v místech kamenitého terénu, skal nebo ledovců rostou různé druhy primulí, zvonce, jestřábníky, hořce a pod. V lesích žije srnčí a jelení zvěř, uvidět je možné i lišku, zajíce, veverky, jezevce a další představitele živočišné říše. V celé oblasti Silvretty a to jak v Rakousku, tak také ve Švýcarsku je rostlinstvo i živočišstvo přísně chráněno. O ochranu a za zachování přírodních krás se starají přísní ochránci přírody, kteří každý přestupek trestají, či by měli trestat. Tito ochránci a strážci přírody mají pravomoci vybírat pokuty nebo i dokonce dát příkaz k vyhoštění z území při vážném poručení nebo znečištění přírody eventuelně při nedovoleném stanování. Údolí Montafon a Prättigau, která leží Z od rozvodí Rýn – Dunaj mají dostatečná množství srážek, které přinášejí převládající západní větry. Naproti tomu údolí Paznauntal a Unterengadin jsou na srážky poměrně chudší. Nejstabilnější počasí bývá na podzim, především koncem září a začátkem října. V červnu dochází velmi často k rychlým změnám počasí, ne zřídka po bouřkách sněží.

Převažuje červeno-bílo-červené značení, které je v terénu většinou provedeno pouhým červeným pásem nebo pruhem na skále, stromě, stavení atd. Několik značených cest v oblasti Silvretta je však provedeno odlišně a to na př. modro-bíle nebo modře. Na výchozích místech nebo na rozcestích bývají občas umístěny nápisy se šipkou eventuelně i s údajem cíle. Výstupy na vrcholy a vysokohorské přechody, které jsou vedeny po ledovci, nejsou na ledovci vyznačeny. Takovéto cesty vyžadují zkušenost a stálou pozornost při přesunu.

Významné vrcholy – Silvretta

V pohoří Silvretta najdeme na 300 pojmenovaných vrcholů. Zde nejvýznamnější z nich:

Piz Linard (3 411 m)

Fluchthorn, jižní vrchol (3 398 m)

Fluchthorn, centrální vrchol (3 397 m)

Grosser Piz Buin (3 312 m)

Fluchthorn, severní vrchol (3 309 m)

Verstanklahorn (3 297 m)

Piz Fliana (3 281 m)

Kleiner Piz Buin (3 255 m)

Silvrettahorn (3 244 m)

Chapütschin (3 232 m)

Augstenberg (3 228 m)

Schneeglocke (3 223 m)

Dreiländerspitze (3 197 m)

Großes Seehorn (3 121 m)

Großlitzner (3 109 m)

Flüela-Weißhorn (3 085 m)

Pischahorn (2 979 m)

Hohes Rad (2 934 m)

Vallüla (2 813 m)

Bielerspitze (2 545 m)

Horské chaty – Silvretta

Uvádíme celkem 10 chat, prvních 5 v rakouské a dalších 5 ve švýcarské části.

Jamtalhütte (2 165 m), u města Galtür

Madlener Haus poblíž sedla Bielerhöhe

Saarbrücker Hütte u obce Partenen

Tübinger Hütte u města Gaschurn

Wiesbadener Hütte (2 443 m), poblíž sedla Bielerhöhe

Linardhütte u města Lavin

Fergenhütte u města Klosters

Seetalhütte (2 065 m), u města Klosters

Silvrettahütten (2 341 m) u města Klosters

Tuoihütte u města Guarda