Národní parky Afrika

16.3.2010

Africké národní parky, Národní parky Afrika, Krugerův národní park, Serengeti, Kilimanjaro, Victoria Falls, Bwindi,

Národní park Kruger (Krugerův)

Tento veliký národní park na území Afriky je umístěný na severu provincie Transvaal a vede asi v délce 386 km podél hranic s Mosambikem. Ve směru východozápadním je široká v průměru kolem 60 km, takže chrání plochu celkem 19485 km2 a tím je největším národním parkem Afriky. Kruger spojují s Johannesburgem (430 km na jihozápad) vhodné druhy dopravy: místní letecké (I hodina a 45 minut) i vlakové (9 hodin) do města Phalaborwa na západní hranici parku, 50 km od jeho centra; do chráněné oblasti je autobusové spojení. Návštěvy jsou možné v každém ročním období a turisté najdou četná místa ke kempování, ubytování v typických stavbách, restaurace a 2400 km silnic. V oblasti se organizují safari, ale aby se vyloučilo nebezpečí, musí se prohlídka podnikat v autech. Místní klima je charakterizováno obdobím dešťů od prosince do února a obdobím sucha od června do srpna. Průměrná lednová teplota je asi 26°C, v červenci klesá na 23 stupňů, přičemž minimum leží kolem 8 stupňů; srážky v těchto dvou měsících činí 50a 5mm. Oblast byla částečně chráněna od roku 1898, kdy se prezident Kruger, podle kterého je oblast pojmenována, rozhodl zřídit zde loveckou rezervaCÍ. Rozlehlý národní park byl vytvořen po připojení dalších území v roce 1926. Oblast je tvořena náhorní plošinou východního Transvaalu, křovinatou stepí, kterou charakterizují nizké hory, ty se ,směrem k východu pozvedají do pohoří Lebombo. Uzemíje protkáno mnoha vodními toky, z nichž nejdůležitější jsou Limpopo a Luvuvhu na severu a Krokodýlí řeka (Crocodile River) na jihu; je poseto přírodními zřídly, která jsou během období sucha z větší části vyschlá. Typická vegetace savany, pokryté keři a listnatými opadavými lesy s pokroucenými dominantami včetně majestátních baobabů, pokrývá celý park a vytváří prostředí pro neuvěřitelné množství zvířat. Je to právě fauna, která byla hlavním důvodem zájmu na vytvoření parku Kruger: je zde plných 33 druhů obojživelníků, 100 druhů plazů, 45 druhů ryb, 450 druhů ptáků a přes 120 druhů savců. Každý z těchto druhů je zastoupen velkým počtem jedinců; současný soupis čítá asi 900 leopardů, 300 gepardů, 7 500 slonů, ale černí i bílí nosorožci se vyskytují jen vzácně. Další místní druhy zahrnují lvy, hyeny, žirafy, zebry a impaly; podél řek žije přes 3000 krokodýlů; mezi četnými druhy ptáků v parku stojí za zvláštní zmínku pštros.

Národní park Serengeti

Toto je jedno z nejrozsáhlejších a nejslavnějších chráněných území východní Afriky; na ploše 14763 km2 se rozkládá v severní Tanzanii až k hranicím s Keňou, východně od velkého Viktoriina jezera. Do oblasti se lze dostat z Dar-es-Salaamu přes Arushu (200 km na jihovýchod), za třináct a půl hodiny autobusem či za dvacet hodin vlakem; z Arushy k parku přes Makuyuni. Letecké spojení je pouze mezi hlavním městem a Moshi (300 km na jihovýchod), po 45 minutách letu. Studené noci se stále střídají s velmi teplými dny, průměrné denní rozdíly činí asi 15°C; během roku se měn i teplota od průměrných 21°C v lednu, kdy je maximální teplota nad 35 °C, po červencový průměr 17 oe. Vlhkost je 40 procent, celkové roční srážky jsou kolem 800 mm a jsou soustředěny hlavně do dvou období dešťů, od března do května a od listopadu do prosince. Park Serengeti, který je pro návštěvníky otevřen stále, má dobrou vnitřní síť cest, správní centrum a výzkumné centrum umístěné v srdci teritoria, kde byla vybudována řada stanovišť pro pozorování divokých zvířat. Park má své vlastní strážce, kteří oblast stále sledují. Až do minulého století, kdy přišli ze severu nomádští Masajové, kteří hledali pastviny, bylo prostředí parku po dlouhé období zachováno netknuté. Ke konci 19. století začali přijíždět Evropané; důsledky tohoto lidského vměšování na sebe nedaly dlouho čekat. Usazené skupiny Masajů a silná lovecká aktivita Evropanů si vyžádaly ochranu oblasti již v roce 1921; v roce 1951 byl vytvořen národní park. Roku 1974 byla od oblasti oddělena zóna kráteru Ngorongoro, z níž byl vytvořen samostatný park. Krajina serengeti je tvořena širokým lávovým plató, z kterého roztroušeně vystupují reliéfy sopek, pokryté z větší části travnatými savanami a ve středu savanami s akáciemi. Podél vodních toků se táhnou pruhy ojedinělých galeriových lesů, soustředěných především v západní části, kde jsou také malá jezera a zřídla s hojností vody. Krajině Serengeti dominuje velký počet nádherných zvířat: žijí zde téměř všechny druhy velkých afrických savců jako pakůň hřivnatý, zebra, žirafa, antilopa a gazela, jež vytvářejí v obdobích ITŮgrace efektní pohyblivou podívanou. Serengeti obývají i lvi, gepardi, leopardi, hyeny, sloni a černí nosorožci.

Národní park Kilimanjaro ( Kilimandžáro)

Další národní park na kontinentu Afrika se rozkládá na ploše 756 km2 a je představován hlavně majestátním vrcholem, který vystupuje na severovýchodě Tanzanie v blízkosti hranic s Keňou. Přístup je výhodný, když vezmeme v úvahu krátkou vzdálenost mezi chráněnou oblastí a městem Moshi, které leží pouze 50 km jížně, kam jezdi pravidelně vlaky (17 hodin), autobusy (12 hodin, a létají letadla (45 minut) z Dar-es-Salaamu. Sit silnic tvoří také přímé spojení mezi hlavním městem a parkem a vede přes Moshi. Místní turistícká zařízeni oplývají značným počtem útulků rozmístěných na svazích Kilimandžára, které vystupují do značné výše, a stezkami vedoucími až na vrchol. Sprh parku organizuje exkurze do vysokých hor, ale tyto výlety lze podnikat i individuálně po celý rok s výjimkou období silných dešťů od března do května Všechny zbývající měsíce jsou pro návštěvy vynikající a mají velmi mírné klima. Průměrná teplota nižších částí parku se mění od 25 oe v lednu, s maximální teplotou 33 oe, po 20,5 oe v červenci, s maximem 25°e a minimem 16°C. Roční srážky jsou kolem 800 mm. Toto území se stalo známým v hropě během druhé poloviny minulého století, kdy se J. Liepmann stal prvním bělochem, který se v roce 1848 dostal na svahy Kilimandžára a otevřel tal cestu pro řadu výzkumných expedic. Vrchol byl zdolán o čtyřicet let později, v roce 1889, H. Meyerem a byl připojen Německem, které již vládlo v Tanzanii, k jeho africkému panství. Po Po první světové válce se stalo území součástí britského ímpéria a nezávislost získalo v roce 1961. Vláda Tanzanie, vědoma si velké přírodní i turistické důležitosti oblasti Kilimandžára, se rozhodla vytvořit zde v roce 1973 národní park. Slavný masiv, který oblasti dominuje, je tvořen skupinou tří sopek: nejvyšší Kibo měří 5895 m a leží mezi 5149 m vysoký východním vrcholem a mezi nejstarším západním vrcholem, který je vysoký 4000 m. Vegetace se podle nadmořské výšky; nižší části jsou k jihu kryty hustým lesem, kde jsou hojné kafrovníky, s podrostem velikých kapradin; k severu podmiňuje sušší klima růst olivovníků a jehličnanů. Ve výšce kol 3000 m jsou louky, které výše ustupují stepím a ty pak holým skalám a sněhu. Fauna zahrnuje kud hady, opice, buvoly, levharty, slony a černé nosorožce. Mezi četnými ptáky jsou orli a leskoptve.

Národní park Victoria Falls (Viktoriiny vodopády)

V nejzápadnější části Zimbabwe nalezneme při hranici se Zambií národní park Viktoriiny vodopády. Rozkládá se v blízkosti vodopádů, podle nichž se jmenuje. Do oblasti, jejíž rozloha je pouze 19 km2, se lze dostat z Bulawaya, které leží 440 km na jihovýchod, po silnici A6 procházející Hwange (či Wankie), nebo vlakem. Navíc má park přímé letecké spojení s hlavním městem Harare (dříve Salisbury), let trvá 3 hodiny. Ideální turistické období je od dubna do října; od listopadu do konce března je období silných dešťů. Nejvíc srážek spadne v lednu (l 700 mm), zatímco od července do srpna nejsou srážky prakticky žádné; roční průměr je 500 mm. Průměrná lednová teplota je asi 26°C, s maximem kolem 32 °C, v červenci klesá na 17 °C. Park je dobře vybaven pro turistíku: kolem řeky Zambezi jsou různé typy hotelů a aby bylo možno obdivovat velkolepé divadlo vodopádů, byly vybudovány dvě vyhlídkové sílníce, Zambezi a Chamabonda; k dispozici jsou i vyhlídkové turistické lety a čluny, které jezdí po řece od vodopádů nahoru po proudu. Viktorííny vodopády vděčí za své jméno slavnému skotskému průzkumníkovi Davídu Lívíngstonoví, který je objevil v roce 1855 a pojmenoval je na počest anglické královny. Vznik vodopádů se odhaduje do doby před 150 miliony lety. Původně prý ležely asi 150 km dolů po proudu a staletími se posunuly zpět díky stálé erozi čedičového plató, kterým Zambezi protéká. V současnosti se Víktoriiny vodopády nacházejí asi v polovině toku velké řeky a táhnou se v šířce 1700 m. Vodopády jsou rozděleny do pěti sektorů, které se jmenují Devil (ďábel), Maine, Horseshoe (podkova), Rainbow (duha) a Eastern (východní). V období dešťů mají minutový objem 545 milionů litrů vody, která padá v kaskádách s ohlušujícím řevem a vytváří oblak vodni páry vysoký přes 500m:je to představení, které vzbuzuje pro svou velkolepost nadšení i bázeň.

Vegetace se mění; oblasti savany jsou nejdále od řeky a rostou zde ojedinělé baobaby. Udolí, dědici dávných vodopádů, jsou pokryta hustými deštnými lesy, kde se proplétají palmy, kapradiny a popínavé rostliny. Podél břehů Zambezí dominuje mnoho týkovníků. Místní fauna zahrnuje antilopy, africké buvoly, divoká prasata, kudu, impaly, a různé druhy z čeledi Cervidae. Sloni a nosorožci jsou nepříliš četní. V parku žije mnoho ptáků, někteří z nich jsou vzácní.

Národní park Bwindi

Oblast na západě Ugandy, která spojuje nížinný a horský prales, vytváří druhově nejbohatší systém na Zemi známou jako „nepropustný prales“ . Národním parkem byl vyhlášen v roce 1991 na ploše 331 km2. Je zde nejbohatší ekosystém Afriky se 120 druhy savců, 346 druhy ptáků, 202 druhy motýlů, 160 druhy stromů a stovkou kapradin. Žije tu plná polovina celosvětové populace goril horských. Jedinečný prales v Bwindi je nejen domovem gorily nížinné, ale i populace několika stovek šimpanzů. Představuje jediné místo, kde tyto dva druhy primátů žijí společně na jednom území, a poskytuje tak etologům příležitost zkoumat vzájemné vztahy našich nejbližších příbuzných.

Národní parky na kontinentu Afrika patří k tomu na co se už dosmrti nezapomíná.

  • Alpenverein – kupujte zde nejlevnější a nejlepší pojištění do hor! Produkt rakouské pojišťovny UNIQUA

© Jakub Kreps