Ledovec, Moréna

25.12.2009

Ledovcová oblast, sněžná čára, firn, pevninský ledovec, horský ledovec, náhorní ledovec, karový ledovec, svahový ledovec, visutý ledovec, údolní ledovec, trhliny odtrhové, trhliny okrajové, trhliny podélné, trhliny příčné, trhliny r

Ledovcové oblasti, ledovce

Převážně v alpských oblastech se můžeme setkat s pojmem sněžná čára, což je spodní hranice oblasti věčného sněhu. Sníh, který během doby napadl, postupně taje, stlačuje se a přeměňuje svoji krystalickou strukturu. Následně prochází stadiem zrnitého firnu, který se pod tlakem horních sněhových vrstev a také vlivem slunečního záření, postupně mění v mladý pórovitý led prostoupený bublinami vzduchu. Firn i mladý led se ze strmých úbočí sesouvá vlastní vahou do horních pater dolin a vytvářejí a dále sytí vlastní ledovec. Ledovce tvoří dvě velké skupiny: pevninské (kontinentální) a horské.

Horské ledovce:

• Náhorní ledovce – skandinávský typ. Setkáváme se s ním ve Skandinávii, Islandu, Tibetu nebo Špicberkách
• Karový ledovec –ledovcová hmota je vázaná na údolní uzávěry se splazy
• Svahový ledovec – pokud je ledovcová hmota jen na úbočí hory
• Visutý ledovec – přechází ze svahového a je často spojený s ledopádem nebo s ledovcem údolním. Někdy s ním ale není vůbec spojen a jeho sesuv se projevuje v podobě blokových odlomů, které pak padají do údolí v podobě lavin.
• Údolní ledovec (alpinský) – nejzastoupenější typ u horských ledovců. Sestává se ze sběrného okruhu (karu) a splazu.

Rychlost pohybu ledovce je závislá na několika faktorech, jako je například množství srážek, na sklonu dna údolí, na členitosti skalního podloží a úbočí. Rychlost pohybu ledovců je cca 20 až 300 m/rok, výška ledovcového příkrovu je až 300 m.

Typy trhlin na ledovci:

• Trhliny odtrhové
• Trhliny podélné
• Trhliny okrajové
• Trhliny příčné
• Trhliny radiální

Moréna

Ledovec, který s sebou unáší i množství hlíny a kamení, které na něj napadalo. Tento materiál se odborně nazývá povrchová moréna, která bývá rozeseta nepravidelně po povrchu ledovce. Kromě toho vlastním pohybem narušuje terén, ve kterém se pohybuje a rozrušený materiál hrne pod sebou na dně doliny (spodní moréna). Také jej může zavalovat do vlastní ledovcové hmoty a nést s sebou. V tom případě se jedná o vnitřní morénu. Pokud jej vytlačuje do stran jedná se o boční morénu a pokud ho hrne před sebou, potom můžeme hovořit o pojmu čelní moréna. Na místech, kde se spojují toky ledovců z různých směrů, navršuje se materiál povrchových morén a vznikají středové morény, které sledují tok ledovce.

Jak se v průběhu stovek let ledovec postupně snižuje a ustupuje, jsou hráze čelních a bočních morén často i několik desítek metrů od okraje. Povrch morén směrem od ledovce je často porostlý trávou nebo stromy. Průstup morénou je kvůli jejímu pozvolnému sesuvu a nezpevněnosti velmi nebezpečné a rozhodně ho nelze doporučit. Nejschůdnější bývají koryta potoků, které morénu protrhly.