Krušné hory

8.1.2010

Krušnohorská soustava, Krušné hory, Smrčiny, Slavkovský les, Podkrušnohorská pánev, Krušnohorská hornatina, Podkrušnohorská oblast, Plesné, Tisé, Počátecký vrch (821 m), Kraslický špičák (991m), Plešivec (1028m), Špičák

Krušné hory

Severní hranice celé této oblasti je dána státní hranicí mezi Českou republikou a Německem, východní, jižní a západní, probíhá zhruba po čáře Krásný les, Nekléřovský průsmyk, Ústí nad Labem, Chabařovice, Teplice, Duchcov, Most, Chomutov, Tušimice, Kadaň, Klášterec nad Ohří, Ostrov nad Ohří, Karlovy Vary, Loket, Sokolov, Kynšperk nad Ohří, Cheb, Františkovy Lázně, Skalná a Luby.

Horopis – Krušné hory

Severozápadní pohoří Čech tvoří v délce 220 km Krušnohorská soustava, ke které patří mimo vlastní Krušné hory také Smrčiny na jz., Slavkovský les na jz., dále Podkrušnohorská pánev na jv., rozdělená Doupovskými horami na část západní a východní a lemovanou při svém jv. okraji sopečnými vrcholy Českého středohoří a nakonec Děčínské mezihoří. Boháč (1997) zařazuje, ve své publikaci „Vyšší geomorfologické jednotky ČR“, Krušné hory do tzv. Krušnohorské subprovincie, kterou dále dělí na Krušnohorskou hornatinu (ta se skládá z : Smrčin, Krušných hor a Děčínské vrchoviny), na Podkrušnohorskou oblast (ta se dělí dále na Chebskou pánev, Sokolovskou, Mosteckou, Doupovské hory a České středohoří) a poslední je Karlovarská vrchovina (tu dělí ještě na Slavkovský les a Tepelskou vrchovinu)

Podle Soukupa,V. (2000) „Celá tato soustava je zbytkem ploché klenby, vyzdvižené v třetihorách a rozdělené podél velké poruchové linie ve směru jz-sv na vlastní horský hřbet a na soustavu propadlin, kterými jsou dnešní hnědouhelné pánve Chebská, Sokolovská,a Chomutovsko-mostecko-teplická.“

„Jádrem Krušnohorské soustavy je 130 km dlouhý a celkem plochý a úzký hřbet Krušných hor na JV omezený 500–700m vysokým příkrým svahem. Probíhá od sedla u Plesné až k sedlu Tisé bez výraznějších morfologických skoků a jeho nejvyššími vrcholy jsou postupně od JZ k SV : Počátecký vrch (821 m), Kraslický špičák (991m), Plešivec (1028m) božídarský Špičák (1115m) , Klínovec (1244m), Jelení hora (994m), Medvědí skála (924m), Loučná (956m), a Komoří hůrka (809m) Některé z vrcholů, zejména Špičáky jsou tvořeny zbytky sopečných vyvřelin, většina z nich však krystalickými břidlicemi nebo hlubinnými vyvřelinami. Výška Krušných hor je tedy celkem malá.Roste od západu, kde se pohybuje kolem 800m, vrcholí Klínovcem (1244m) a na směrem na východ opět klesá. Zcela jiný je jejich příčný profil : na sever od Saska sestupují Krušné hory pozvolně a stupňovitě, k jihu však spadají velmi prudce do podkrušnohorských pánví. Výškový rozdíl dosahuje místy až 700m. Další nevýhodou je značná členitost celého pohoří. Hluboká příčná údolí zasahují někdy až k hranicím. Rozdělují tak pásmo hor na několik skupin. Výhoda je, že umožňují dobrý přístup k jednotlivým částem hor, kudy vedou výstupní silnice a železniční tratě.“

Geologická historie – Krušné hory

Geologická historie Krušných hor a přilehlých jednotek zasahuje do předprvohorního období, kdy se patrně vytvořily nejstarší usazeniny a vyvřeliny, později změněné vlivem tlaků a tepla v hloubce zemské kůry na tzv. šedé a červené ruly. Jejich charakteristická plástevnatá stavba podmiňuje zajímavý způsob větrání a tvary skalních masívů (Sfinx u Měděnce). Geomorfologický vývoj celé soustavy byl silně ovlivněn až třetihorní zlomovou tektonikou, která způsobila silné poklesy na JV straně pohoří a vznik jezerních depresí jako např.) Komořanské jezero na Mostecku. Pohyb na zlomových liniích, které se několikrát opakovaly, usnadnily také práci povrchové vodě a přispěly tak k vzniku hlubokých příčných údolí v Krušných horách a mocných kamenitých sutí a jiných zvětralin na horských svazích.

Těžba – Krušné hory

Odedávna se zde těžily rudy obsahující měď, cín, stříbro, olovo, a železo. Později se k nim přidaly ještě kobalt, nikl, wolfram, a ve 20. st. Také uran. Mezi nejvýznamnější ložiska patří : Cínovec (kassiterit), Měděnec, Přísečnice, a Kovářská. Z nekovových surovin je nejvýznamnější hnědé uhlí v podkrušnohorských pánvích, dále jsou to jíly v podloží hnědouhelných slojí, třetihorní keramické jíly ( např.)ve Sklané u Chebu). Významné jsou také krušnohorské rašeliny ( na Kraslicku, jz. od Hory Sv. Kateřiny, u Kovářské nebo na Cínovci), které představují přirozenou zásobárnu i zdroj vody (chráněny). Mezi těžbu můžeme zařadit i využívání minerálních pramenů vyskytující se v podkrušnohorském prolomu – Teplice, Karlovy Vary…Proslulé jsou i radioaktivní prameny, které vystupují na dříve těžených rudných žilách v Jáchymově.

Vodopis – Krušné hory

Soukup,V. (2000) „České strana Krušných hor je odvodněna k jihu do Ohře a Bíliny (přítoky Labe). Jen několik málo potoků je odváděno směrem do Německa, patří sem např.) Černý potok, Načetíncký potok nebo Flájský p.“ Z atlasu ČR se dovíme, že hlavní vodní osou je OHŘE, která vstupuje do Krušných hor v Chebské pánvi. Má na svém horním toku značný spád a až teprve v oblasti Žatce a Postoloprt se stává její tok pozvolným. Ohře má několik přítoků: v Sokolově je to Svatava, v K.Varech Teplá… Krušnohorské přítoky Ohře vesměs protékají ve svém horním a středním toku malebnými údolími, často hluboce zaříznutými, mezi další přítoky patří Průnéřovský potok, u Kadaně nebo Chomutovka u Postoloprt. Mosteckou pánev odvodňuje Bílina, která pramení na úbočích Kr. hor severozápadně od Chomutova. Přijímá řadu dalších potoků jak z hor tak i během svého dalšího toku. Nejvýchodnější část je odvodňována Jílovským potokem, který Jílovým údolím spěje k východu a v Děčíně se vlévá do Labe. Na horských potocích se také nachází několik umělých nádrží, mezi ty největší patří Flájská přehrada, Křímovská, obě slouží jako zásobárny pitné vody, v pánvi je to pak vodní nádrž Nechranice. Ta je využívána i jako rekreační středisko. Dalším takovým centrem je i ojedinělé Kamencové jezero v Chomutově.

Podnebí – Krušné hory

Soukup, V. (2000) „Vzhledem k tomu, že jsou Krušné hory otevřeny k severu a vzhledem k výšce nad mořem je podnebí v oblasti vlastního hřebene drsnější s prudkými bouřemi, s větry zejména na podzim a v zimě, se studenou a často znenadání překvapivou zimou, s krátkým, několikatýdenním létem, které je však poměrně teplé. Průměrné teploty ve výšce 900 m jsou kolem 4 °C, v 1200 m je to kolem 2,5 °C. Směrem k pánvím na jižních svazích je všeobecně tepleji.. Dlouhá zima s vytrvalými sněhovými srážkami je ideální, turisty vyhledávanou oblastí, sněhová pokrývka dosahuje místy až 4 m. Ten tu padá až 100 dní v roce (ve výšce 1200 m je to až 214 dní). Mrazíky se vyskytují i v červnu a v září. Celkově v Krušných horách převládají severní a západní větry, vlhké a studené, které přinášejí rychlou změnu počasí, dlouhé zimní mlhy, které se vyskytují ve výšce kolem 700m n.m. a to 90× –124× do roka. Množství srážek odpovídá poloze Krušných hor a jejich výšce. na hřebenech tu ročně spadne 100 až 120 cm vody v nižších polohách méně (více na německé straně). Krušné hory jako celek způsobují tzv. srážkový stín v oblasti podkrušnohorských pánví, tyto srážka pak dopadají až ve středních Čechách, ročně spadne tedy v pánevní oblasti jen kolem 500 mm srážek.“

Fauna a flóra – Krušné hory

Podkrušnohorská pánev není nejvhodnějším místem pro volně žijící zvířenu (pro své osídlení a hlavně průmysl). Lepší podmínky jsou v pohraničí a přilehlých zalesněných oblastech př.) zajíci ( Lepus europaeus), ježci (Erinaceus europaeus), jezevec ( Meles meles), jeleni (Cervus elaphus) a na Chebsku a Ašsku jsou to i daňci (Dama dama). Soukup, V. (2000) uvádí: „Rostlinstvo Krušných hor se během uplynulých staletí výrazně změnilo. Původní pralesovité porosty, tvořené smíšenými lesyay většinou během intenzivní těžby a zpracování rud vykáceny a nahrazeny smrkovými monokulturami, které byly ve 20. Století těžce poškozeny průmyslovými imisemi a následným přemnožením hmyzích škůdců, vichřicemi s silnou námrazou. To vedlo k postupné likvidaci velké části lesů. Tyto holiny jsou v poslední době systematicky zalesňovány dřevinami, které lépe snášejí zdejší klimatické podmínky, a to břízami, modříny (Larix desidea) a stříbrnými smrky.“ Plocha lesů zaujímá v Krušných horách 75%, nejrozšířenějším stromem tu pak je smrk (Picea), ten vystupuje až do nejvyšších poloh (kleč je zde velmi vzácná), na velmi rozsáhlých plochách krušnohorských rašelinišť se daří v hojné míře borovicím, břízám a vřesu. Z okrasných rostlin je to např.) vzácný Náprstek červený (Digitalis purpurea), Divizna velkokvětá (Verbascum thapsiforme) nebo Smetanka lékařská (Taraxacum officinale) Jist,A. (1988) dodává k flóře:“ Ojedinělá vegetace – „Kaštanka“ v Chomutovském lesoparku, jedná se o hájek nejvýše položených jedlých kaštanů v Evropě, který byl založen již v 17.st. jezuitskými mnichy.“

Půdy – Krušné hory

Orné půdy je v Krušných horách málo, její jakost se blíží půdám skeletovým, obsahující málo výživných látek, ostatní mají charakter spíše jako půdy vyloužené, podzolové nebo proplachované dešťovou vodou. „Obecně se dají půdy Krušných hor charakterizovat jako půdy kyselé“. Soukup,V. (2000)

Osídlení – Krušné hory

Soukup, V. (2000) „Hustě zalesněné a z české strany těžko přístupné krušnohorské pásmo nelákalo nejstarší obyvatele naší země k trvalejšímu osídlení. Ojedinělé archeologické nálezy pocházejí z podkrušnohorské oblasti a z údolí řeky Ohře a dolní Bíliny, kde přírodní podmínky poskytovaly příznivější životní prostředí. Soustavnější zájem o Kr. hory přinesla teprve doba bronzová (zasáhla únětická, lužická, knovízská i bylanská kultura). Teprve až příchod Keltů oživil celé Krušnohoří. Přinesli vyspělou kulturu a soustavně pak začali osídlovat Chomutovsko, Mostecko, Duchcovsko až k Ústecku. Slované začali obývat tuto oblast až během 5. a 6. st.n.l. (hlavními kmeny byly Chebané a Sedličané). Hlavní komunikace procházely podél Krušných hor od západu k severovýchodu a podél obchodních cest pak vyrůstala obchodní i řemeslnická města jako je Kadaň, Chomutov, Most, Teplice a další. Oblast Kr. hor se stala v dějinách několikrát i bojištěm a to v době husitských válek a během třicetileté války. V 1. pol. 16.st. přispěla k osídlení Kr. hor „hornická horečka“, tak vznikla řada nových měst a městeček a husté lesy tak musely ustoupit lidským obydlím. Během 17.-19.st. se oblast stala centrem těžby a byla tak využívána i vnitrozemskými oblastmi Čech. Poslední přesuny obyvatel se týkají doby 2.sv. války, kdy se Kr. hory staly součástí Sudetska.“

Nejdůležitější centra – Krušné hory

Mezi nejvýznamnější centra v oblasti Krušných hor jsou od jihozápadu k severovýchodu Sokolov, Karlovy vary, Ostrov nad Ohří, Klášterec nad Ohří, Kadaň, Chomutov, Bílina, Duchcov, Teplice, Ústí nad Labem a Děčín. Což jsou města, která se nacházejí v podkrušnohorské pánvi. Města přímo v horách jsou významná Jáchymov, Nejdek, Kraslic, dříve Měděnec, Cínovec…

Průmysl – Krušné hory

Z Atlasu České republiky se dá vyčíst, že v oblasti podkrušnohorské pánve se nejvíce těží hnědé uhlí, které tvoří palivo-energetickou základnu ČR. Podle Kolektivu autorů (1995) jsou „nevětší pak v Mostecké pánvi, menší a méně kvalitní pak v Sokolovské a Chebské.“ Patří tedy tato oblast do sféry průmyslu energetického. Hnědé uhlí je zde okamžitě využíváno a to právě pro tvorbu tepelné a elektrické energie, jako jsou elektrárny v Tušimicích a to ETU I., II. a v Prunéřově to jsou EPRU I., II. Druhým významným průmyslem je chemický pr., který se soustředí ve městech jako je Litvínov (Chemopetrol) nebo Ústí nad Labem (Spolchemie, Setuza). Dále je rozšířen sklářský průmysl a to v Teplicích (Glaverbel Czech a.s.) či porcelánky v Karlových Varech nebo v Klášterci nad Ohří.

Zemědělství – Krušné hory

Rostlinná výroba: Podkrušnohorská pánev by se podle Kolektivu autorů (1995) dala zařadit do tzv, „bramborářsko-ovesného typu, kam patří podhorské oblasti (400 – 550m n.m.) s teplotami 6° – 7 °C, kde jsou méně kvalitní podzolové půdy, hlavními plodinami jsou tedy brambory, oves a krmiva. Značný je rozsah luk, pastvin a lesů. A do horského typu, kde je území značně vlhké (přes 800 mm) a studené (pod 6,5°C) s podzoly a horskými půdami. Pěstují se tu pak méně náročné obiloviny (oves, žito), brambory a opět krmiva. Živočišná výroba: Zejména chov skotu“