Krkonoše - geologie a geomorfologie

23.1.2010

Krkonoše, KRNAP, geologie, geomorfologie

Krkonoše – geologie a geomorfologie

Krkonoše jsou rozlohou poměrně malé a vytvářejí souvislé pásmo asi 40 km dlouhé a 20 km široké. Oblé tvary většiny vrcholů naznačují, že se jedná o vývojově staré pohoří. Spolu s některými okolními horskými celky však vytvářejí tzv. krkonošsko-jizerské krystalinikum, které je budováno proterozoickými až paleozoickými krystalickými břidlicemi (zvláště svory, fylity a ortoruly; stáří 600–1000 milionů let). Z dalších podružných hornin jsou tu křemence, čedič a krystalické vápence, které přes plošně menší rozsah mají velký význam pro utváření reliéfu i strukturu vegetace. Do krystalinika, které bylo v prvohorách dvakrát zvrásněno, pronikl při druhém vrásnění během karbonu žulový pluton, vytvářející větší část hlavního hřebene (a téměř celou polskou část pohoří). S jeho existencí je spojen vznik tvrdého kontaktního pásma, majícího zásadní vliv na další geomorfologický vývoj pohoří. Mimo to jsou na něj vázána i nejvýznamnější rudní ložiska Krkonoš. V druhohorách a první polovině třetihor, kdy panovalo na našem území tropické resp. subtropické klima, byly Krkonoše modelovány chemickým zvětráváním, což vedlo ke vzniku plochého a měkkého reliéfu, tzv. zarovnaných povrchů. K výrazné změně došlo v mladších třetihorách, kdy byly horotvornými pohyby, vyvolanými vrásněním v sousední alpské a karpatské oblasti, etapovitě vyzdviženy i Krkonoše. Dosáhly přitom již přibližně dnešní výšky, což vedlo k prudkému oživení vodní eroze a tím i následnému rozčlenění zarovnaných povrchů do podoby členitého horského reliéfu, jak ho známe dnes. Významným geomorfologickým činitelem bylo i zalednění pohoří, k němuž došlo v ledových dobách ve čtvrtohorách, kdy byl reliéf modelován jak horskými ledovci (vznik karů, jezer, morén atd.), tak mrazovými procesy (vznik kryoplanačních teras, mrazových srubů a sutí, polygonálních a brázděných půd atd.). Jmenované formy patří k nejcennějšímu neživému fondu chráněného území. V poledové době jsou hlavními modelačními činiteli v Krkonoších vodní eroze, svahové sesuvy a antropogenní vlivy; v méně nápadné formě se uplatňuje i mrazové a biologické zvětrávání a lavinová eroze, ve vápencích přistupuje ještě krasovění.