Karavanky

14.12.2009

Karavanky, Karawanken, Jižní vápencové Alpy, Kokra, Korenjske sedlo, Ljubelsko sedlo, Meža, Gorenjska, Mislinja, Prevalje, Sáva, Sáva Dolinka, Sáva Bohinjka, Radovljica, Veliki Stol - Hochstuhl - Velký stůl (2236), Golica, Košutnikov turn, Kosc

Karavanky

Karavanky jsou z geologického hlediska zařazovány podobně jako Julské Alpy do soustavy Jižní vápencové Alpy. Rozkládají se na severu Slovinska. Některé hřebeny nebo horské skupiny tvoří hranici s Rakouskem, jiné leží už na území Rakouska.

Karavanky jsou nejdelší slovinské pohoří. Na západě navazují na rakouské Karnské Alpy, na východě zasahují až k Dravogradu a u Mislinje se napojují na Pohorje. Délka hřebene je 120 km a celková rozloha pohoří je 2300 km2 . Západní část Karavanek je oddělena jihu údolím Sávy Dolinky od jižněji ležících Julských Alp. Hřeben západní a centrální části Karavanek tvoří hranici mezi Slovinskem a Rakouskem. Od Kamnických a Savinjských Alp jsou Karavanky odděleny na západě údolími říček Kokra, Reka, Lomščica a Tržiška Bistrica a na východě pak spojnicí Logarska dolina, Solčava, Sleme, údolí Bistry, Meži a Javorského potoka. Nejvýchodnější výběžky Karavanek končí až u Slovenj Gradce, kde je odděluje údolí MislnjePohorje. Karavanky jsou i plošně obsáhlé pohoří. Dělí se na tyto horské skupiny (od západu k východu):

Západní hřeben a Kepu, Golicu, Stol, Begunjščicu a Dobrču, Košutu a Konjščicu, Obir, Olševu, Pecu a Uršlu Goru. Skupina Obiru však už leží na území Rakouska. Řeky v Karavankách jsou typicky horské, s krátkou délkou toku. V západní části Karavanek směřuje jejich tok většinou k jihu (Javorník, Završnica), kde ústí do Sávy Dolinky či do Tržiske Bistrice. Vodní toky východní části tekou převážně k východu (Meža, Bistra) a jejich vody osdvádí řeka Dráva. Jezer je tu však velmi málo. Nejvýznamější je zřejmě Baško jezero ve skupině Kepa.

Nejrozšířenější porost tvoří les; sahá do výše 1500 až 1700 m. Některé horské hřebeny pokrývá zcela, ve východních horských skupinách kryje až ¾ povrchu. Nejrozšířenějšími dřevinami jsou buky a smrky. Nad hranicí lesa roste kleč a nad ní na horských hřebenech nízká trávas velmi pestrou květenou (alpská protěž, různé druhy hořců, prvosenky, střevíčníky, bramboříky aj.). Na travnatých planinách, na skalách i v lesích žije velké množství zvěře. Ve skalních oblastech Begunjščice bylo uměle vysazeno stádo kozorohů. Jelendol je rájem velkého množství jelenů a srnců, žijí zde lišky, kuny, zajíci, kamzíci, občas lze spatřit i divoká prasata. Na mnoha místech se vyskytují orlolvé a krahulci.Slovisnké Karavanky obývají od 6. stol. Slovinci, pouze v několika údolích žije rakouská menšina. Obyvatelé zde se často živí těžbou dřeva a chovem dobytka. Poblíž jsou i průmyslové provozy, např. železárny v Jesenici, v údolí Meži se těží olovnaté rudy.

Za 2. svět. Války na mnoha místech v Karankách došlo během národně osvobozenecké války (NOV) v letech 1941–1944 k přímým vojenským střetnutím partyzánů s Němci. Tyto boje připomínají četné památníky a pomníky, především ve východní části Karavanek.

©Jakub K.