Hřebeny a doliny

10.12.2009

Hora, hory, velehory, vrchol, hřeben, hřebeny, rozsocha, hřbety, sedlo, průsmyk, údolí, štrbina, škár, prah, kar, kotlina, pleso, suťovisko, žebro, rokle, žleb, pilíř, ostruha, úbočí, svah, skalní stěna, rokle, prah, stupeň

Hřebeny

Z hlavních nebo též centrálních hřebenů, které zpravidla tvoří přirozenou osu pohoří, vybíhají hřebeny postranní neboli rozsochy. Rozsocha přitom nemusí být nižší než hlavní hřeben; naopak v případě Vysokých Tater se právě v rozsochách nachází většina nejvyšších vrcholů, Gerlach nevyjímaje. Širší hřebeny, s nimiž se setkáváme hlavně v nižších polohách, nazýváme hřbety (slovensky chrbáty). Někdy jsou názvem hřbety označovány i úzké hřebeny, např. Kozí hřbety v Krkonoších. V horských hřebenech nebo v pohořích oddělují jednotlivé hřebeny buď sedla, která jsou zpravidla širší a mělčí, nebo průsmyky (výrazně snížená místa z hlediska celého pohoří, kterými vede většinou dopravní cesta) posléze pak štrbiny, jak se nazývají úzké a většinou ostré zářezy v hřebeni. Zatímco sedla a průsmyky se nacházejí v horských oblastech, všeobecně jsou štrbiny a škáry typické pouze pro skalnatý terén. Zdvihá li se hřeben k vrcholu kolmým strmým stupněm nebo schodem, hovoříme o výšvihu, směrem dolů k vrcholu se pak jedná o schod.

Doliny

Hřebeny nebo hřbety, které ohraničují údolí bývají (převážně ve slovenských horách) někdy označovány jako doliny. Doliny mohou mít rozličné tvary a to především podle toho, jakým způsobem vzniknuly. Pokud byly vytvořeny činností vody (zpravidla se závěr doliny sbíhá do písmene „V“), nebo někdejší činností ledovce (závěr doliny je oblý a do písmene „U“). Okrouhlá a uzavřenější dolina může nést název kotlina. V jiných oblastech má však význam kotlina odlišný význam. Závěr údolí kotlovitě rozšířený se nazývá kar. Ve většině kotlin jsou prahy v podobě více či méně strmých skalních stupňů. Za těmito prahy se v dolinách nacházejí často jezera, nazývaná jako horské pleso nebo např. v Polsku oka nebo stawy. Doliny na úpatí hřebenů a často také na celém jejich dnu pokrývá vrstva suťoviska.

Žebra, rokle, žleby, pilíře, ostruhy, úbočí, svahy, stěny, rokle, prahy, stupně

Ze skalnatých vrcholů a hřebenů sbíhají k úpatím hrany, které se mohou nazývat žebra. Je li potom toto žebro kolmé a strmé, jedná se o pilíř. Žebro a pilíř vybíhají na úpatí do doliny ostruhami. Svahy spadající z vrcholů a hřebenů k úpatí se nazývají úbočí. Je li toto úbočí pozvolnější, je obvyklým názvem svah, spadá li ale strmě a kolmo do doliny jedná se o stěnu. Skalní úbočí bývají rozbrázděna roklemi, nebo mělčími a užšími žleby, které bývají současně strmější a někdy ústí do zmíněných roklí. Také ve žlebech a roklích mohou být prahy nebo stupně.

Suťoviska

Žleby a rokle se v dolní části rozšiřují a vysílají do údolí (doliny) suťové kužele nebo jazyky. Jejich spojením mohou vznikat suťová pole (suťoviska). V dolní části žlebu či rokle se většinou hromadí suť drobná, která podkluzuje a způsobuje potíže. Proto jí také říkáme suť pohyblivá nebo suť živá. V horních částech roklí jsou suťové pole složená z větších balvanů nazývaná zlomiska.