Hory a pohoří

9.12.2009

Hora, hory, velehory, pohoří, vrchol, horský masív, skála, štíty, věže, jehla, roh, horská pyramida, rozsocha

Hory a pohoří

Hora je vyvýšenina zemského povrchu, kterou od okolního terénu ohraničuje jako pomyslná čára úpatnice, nesprávně se někdy užívá úpatí, to však je terénní tvar. Hory, které na sebe navazují v souvislých pásech, vytvářejí pohoří. U nás většinu horských oblastí tvoří pohoří. Jsou-li pohoří soustředěna do sevřenější oblasti s přibližně stejnou rozlohou do šířky a délky, hovoříme o pojmu horský masiv. Takovým masívem je u nás do jisté míry např. Hrubý Jeseník. Hory, které v našich podmínkách a v podmínkách většiny evropských zemí přesahují hranici 2500 m nadmořské výšky, nazýváme velehorami.

Hory a zvláště pak velehory bývají často skalnatým terénem. Skály mají určité vlastnosti (nemíníme tím geologickou stavbu), jež se odrážejí i v názvosloví. Skála může být hladká nebo naopak členitá, pevná nebo lámavá, což není důležité jen pro horolezce: z hlediska strmosti mohou pak být skály ustupující, svislé nebo převislé.

Skalnaté velehorské vrcholy se nazývají často štíty (Lomnický štít). Jiné vrcholy – zpravidla nižší – bývají označovány podle svého charakteristického tvaru jako věž, která však může být i poměrně rozložitou horou. Užší a výraznější je pak jehla, dále roh (vesměs v podobě trojúhelníku postaveného na užší stranu) a nižší a špičatější zub a hrot. Pokud jsou vrcholy štítů a hor tvořeny nakupením strmých skal nebo skalních bloků, hovoříme o pojmu vrcholová pyramida. Vrcholy jednotlivých horských pásem spojují hřebeny, které označujeme podle světových stran, k nimž hřeben z vrcholu spadá. Z hlavních nebo též centrálních hřebenů, které zpravidla tvoří přirozenou osu pohoří, vybíhají hřebeny postranní neboli rozsochy.