Hory Mont Blanc

6.1.2010

Hora Mont Blanc, Mont Blank, Chamonix

Hory Mont Blanc

Hory Mont Blanc (italsky Monte Bianco, v překladu bílá hora) je nejvyšší hora Alp (4810 m n.m.) na italsko-francouzské hranici v masivu Mont Blancu. S kavkazskou horou Elbrus (5642 m n.m.) soupeří o titul nejvyšší hory Evropy. Geografické hranice mezi Evropou a Asií totiž nejsou jasně vymezeny. Přesná výška hory je vzhledem k ledovému příkrovu proměnlivá. Výška Mont Blancu byla tradičně považovaná za 4807 metrů vysokou, ale GPS měření v roce 2001 a 2003 odhalilo rozdíly několik metrů a to rok od roku. Příčinnou je kolísání tloušťky ledovce, který pokrývá vrchol v tloušťce až 23 metrů.

Mont Blanc – Geologické poměry

Skupina Mont Blancu náleží ke krystalickému jádru Alp. Je možné zde rozpoznat zbytky hercynského vrásnění, které předcházelo alpskému vrásnění. Vlastní masiv hor Mont Blancu je tvořen hrubozrnou žulou. Dalšími zde obsaženými horninami je svor, rula, amfibolit a mramor. Stáří zde obsažené žuly se odhaduje na 18 až 35 miliónů let. Severozápadní svahy až k Plan de l Aiguille jsou tvořeny převážně rulou a svorem. Vertikální členitost skalních i ledovcových terénů je zde značná, na ledovcích se tvoří velké množství trhlin a seraků.

Mont Blanc – charakteristika a vymezení

Hlavním magnetem, který přitahoval objevitele, vědce a turisty několika generací byla především nejvyšší hora Evropy Mont Blanc (4810), nazývána často jako Monarcha. Skupina se rozprostírá v blízkosti trojmezí Francie, Itálie a Švýcarska. Severní část s údolím řeky L Arve a nejznámnějším střediskem Chamonix patří k Francii. Vlastní vrchol hory Mont Blancu leží zcela na území Francie. Jižní svahy hlavního hřebene náleží od roku 1860 Itálii a na švýcarském území se nacházejí pouze východní východní svahy hřebene Mt. Dolent – Le Tour Noir – Aig. du Chardonnet – Col de Balme. Důležitými sedly, které mohli turisté použít při okruhu kolem Mont Blancu byly tyto hraniční přechody:

• Col de Balme mezi Francií a Švýcarskem
• Grand Col de Ferret mezi Itálií a Švýcarskem
• Col de la Seigne mezi Francií a Itálií
• stanice lanovky Pointe Hellbronner byl rovněž hraniční přechod mezi Francií a Itálií

Přirozené ohraničení skupiny tvoří na severu údolí Vallee du Chamonix a řekou L Arve, na jihu údolí Val Veny a řeka La Dora di Veny, na západě údolí Vallee de Montjoie a řeka Le Bonn Nant a na východě údolí Val Ferret s řekou La Drance du Ferret. Hlavní hřeben probíhá převážně od jihozápadu k severovýchodu. Od sedla Col de la Seigne (2512) probíhá hřeben přes vrcholy Aig du Trélatele a Aig. de Bionnassay do sedla Col de Bionnassay od jihu k severu.

Dále sleduje v podstatě směr severovýchodní až k vrcholu Mont Dolent. V tomto úseku hlavního hřebene se nacházejí tyto významnější vrcholy:

• Dome du Gouter
• Mont Blanc
• Mont Maudit
• Tour Ronde
• Aig. du Géant
• Grandes Jorasses
• Aig. de Leschaux

Celkem 16 vrcholů přesahuje výšku 4000 metrů, výška většiny dalších vrcholů přesahuje 300 metrů. Od hlavního hřebene k severu se svažují četné ledovce, které působí himalájským dojmem. Největším ledovcem je Glacier des Bossons, v jehož horní části je známé Grand Plateau a Petit Plateau. Dalším velkým ledovcem je Glacier du Géant, který je ohraničen vrcholy Le Gros Rognon, Mont Blanc du Tacul a částí hlavního hřebene od Tour Ronde k Aig. du Géant. Kotlinu mezi Le Capucin du Tacul, Grandes Jorasses a Aig. de Leschaux vyplňuje ledovec Glacier de Leschaux. Nejznámější a velmi nízko zasahující ledovec je Mer de Glace, který společně s ledovci Glacier du Tacul a Glacier du Géant je dlouhý 13 km. Ve východní části je největší Glacier d´ Argentiere a na švýcarské straně Glacier de Saleina. K jihu , na italskou stranu, se svažují skalní hřebeny a žebra značně příkře. Největším ledovcem na jižní straně je ledovec Chiacciaio de la Brenva. Celá skupina Mont Blancu zaujímá plochu cca 645 km² a ledovce pokrývají asi třetinu této rozlohy. Jejich velká síla je způsobena četnými srážkami v důsledku blízkosti Středozemního moře. Vzhledem k velké nadmořské výšce jsou srážky většinou sněhové. Rychlost pohybu ledovců činí v průměru 40 až 50 cm za den. Ústup ledovce Mer de Glace činí ročně cca 8 m.

Klimatické poměry na Mont Blancu

Vzhledem k častým západním a jihozápadním včtrům, které přinášejí od moře zvýšenou oblačnost, bývá zde i v létě dosti srážek. Oblačnost bývá vysokými horami zadržena a průběh atmosférické fronty je zpomalován. Je nutné počítat se špatným počasím na tři až pět dnů, než fronta postoupí dále k východu. Nastane-li taková situace, nemá smysl vystupovat na některou vysoko položenou chatu a tam čekat. Většinou napadnc čerstvý sníh a stopy běžných výstupů nejsou znatelné. I případný návrat z chaty do údolí může být problematický až nemožný. Není vhodné se vydávat na túry po ledovci první den zlepšeného počasí, když napadla vrstva nového sněhu. Ledovcové trhliny jsou zakryté slabou a nenosnou vrstvou sněhu, což je velmi nebezpečné. Je vhodné alespoň jedenden vyčkat než sníh poněkud sejde a než někdo znalý místních poměrů vyšlápne novou stopu. Tcplota vzduchu je v závislosti na nadmořské výšce značně rozdílná. V Chamonix se v létě denní teploty pohybují od 15°C do 25° C; ve výškách kolem 4000 m bývá v ranních hodinách teplota v létě pod bodem mrazu, třeba 10 °(i nižší). Proto je nutné mít vždy zásobu teplého oblečení a vhodný oděv proti větru, který na vrcholech fouká téměř vždy. Při rychlosti včtru např. 10 m/s a teplotě vzduchu –10°C nastává tatáž situace, jako kdyby při bezvětří byla teplota vzduchu –31°C). Tuto závislost nesmíme podcenit. Nejvhodnější období pro letní turistiku je od poloviny července do poloviny září. Dúm horských vůdců \ v Chamonix vydává každý den podrobnou mctcorologlckou zprávu předpověď na dva dny, specielně určenou pro oblast skupiny Mont Blancu.

Na výstupy na Mont Blanc se specializuje agentura Summit Tour